Zobrazují se příspěvky se štítkemrychlovky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemrychlovky. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 29. února 2016

Zkuste bodláky

Tento sympatický bodlák jsem u nás na trhu bohužel ještě neobjevila, nicméně naše vrchní dodavatelka jižanského optimismu a tamních potravin nám ho vozí pravidelně. Děti zajásají, ti obrněnci jsou jim sympatičtí, bohužel ne tolik, aby je pak jedly. Tak to ale bývá. Artyčok je přesně ta potravina, kde vám bude líto, kolik odpadu z ní okrájíte, ale stojí to za to, věřte mi. Ne nadarmo je to v Kalifornii zelenina číslo jedna, jejich až aristokratická noblesa a jemná chuť si to rozhodně zaslouží.


Artyčoky z trouby
2 bodláky artyčoků
rajčata
mozzarella
bazalka
olivový olej
sůl
citron, stroužek česneku, tymián
jarní cibulka


Artyčoky oloupu, očistíme je od tvrdých listů, okrájím srdíčko, řezy potřu citrónem, aby nezčernaly a dám na cca 5 minut vařit do osolené vody se dvěma plátky citrónu, nakrájeným stroužkem a kapkou oleje. Zcedím, zchladím je a nakrájím na plátky. NA zapékací misku pak naskládám plátky artyčoků, rajčat, mozzarelly a lístků bazalky, vydatně zasypu jarní cibulkou, posolím, popepřím a zastříknu olivovým olejem. V troubě na 180°C peču cca 10 minut, než se rozteče mozzarella. Celé to nezabere ani 20 minut, takže príma rychlovka.

Dobrou chuť.



neděle 28. února 2016

Co vy a fenykl?

Často se stává, že vlivem nějakého neoblíbeného jídla, uvrhneme nějakou potravinu v nemilost. Takřka každý si něco takového nese už z dětství, já třeba nemůžu vystát fenyklová semínka v zavařené červené řepě. Navzdory tomu však jak řepa, tak fenykl patří mezi mé oblíbence. Stojí to za to, prolomit ten předsudek a nechat se zlákat k experimentování.



Fenykl je zelenina, která u nás má o dost horší jméno, než si zaslouží. Většina lidí má jeho chuť spojenou právě s těmi nešťastnými semínky, s dětským čajem nebo s nakládanou červenou řepou jako já. Veliká chyba! Tato jižanská bulva je skutečnou dámou, která by si i v našich končinách zasloužila pozornost, jaká je jí věnovaná ve Středomoří. Pro dnešek volím velmi jednoduchou variantu zapečení v bešamelu. Tato úprava zeleniny sluší také čínskému zelí, pórku, květáku, chřestu a dalším. Základem je  krom kvalitní zeleniny, cibulový bešamel a voňavá strouhanka, která když zbude, zmrazí se, někdy příště jako když jí najdete. A celkově v této úpravě využijete nějaké zbytky z jiného vaření a naopak, našetříte si další zbytky na další vaření. Recy-koloběh jak má být, vzhledem k tomu, že každý Čech vyhodí průměrně 170 kg potravin ročně, je každé využití zbytků víc jak vítané.

Zapečený fenykl v cibulovém bešamelu s parmazánovo-česnekovou strouhankou
2 bulvy fenyklu

na bešamel:
0,75 l mléka
1 lžíce másla
1 lžíce hladké mouky
nať z jarní cibulky
bobkový list, jalovec
lžička soli

na strouhanku:
50 g strouhanky
20 g parmazánu
2 stroužky česneku
lžíce olivového oleje

Z fenyklu odkrojím vršek (ten však nevyhodím, ale dám na tácek s vodou, díky čemuž mi ještě pár dní bude dodávat voňavou nať na dochucování), oloupnu svrchní kabátek (také nevyhodím, ale přidám do nějakého vývaru). Fenykl nakrájím na kostičky a vhodím do vroucí osolené vody. Povařím cca 5 minut, díky tomu se zbavím té neoblíbené lékořicové chuti. Zcedím a nechám okapat. Do kastrolu naliji mléko, přidám nať z jarní cibulky (taky zbytek z jiného vaření), lžičku soli, bobkový list a několik kuliček jalovce, případně jiného divokého koření, přivedu k varu a na pár minut odstavím, aby se vůně a chutě spojily. Na pánvi osmahnu mouku s máslem, až zezlátne, přileji mléko a míchám, dokud nezískám požadovanou hustotu bešamelu. V misce smíchám strouhanku s prolisovaným česnek, strouhaným parmezánem a olejem. Zapékačku vymažu, vysypu trochou voňavé strouhanky, přidám fenykl, bešamel, na vršek pak strouhanku, peču na 180° cca 25 minut, dokud strouhanka nezezlátne. Koukám, že je popis dost rozvleklý, ale nebojte se toho, je to rychlovka, navíc vám byt provoní neuvěřitelná vůně.

Dobrou chuť.

sobota 27. února 2016

Dnes o oranžové polévce, náročných dnech i RS

Když se nahoře rozdával optimismus, šla jsem jistě dvakrát. Ale i mě přepadnou dny, kdy to dobré prostě není. A to hlavně od doby, kdy se k nám před čtyřmi roky přistěhovala nová spolubydlící, autoimunitní neléčitelná nemoc, roztroušená skleróza. Nijak zvlášť jsem tedy nad ní nejásala, obzvlášť, když si začala vybírat, co mi jen tak mýrnyxtýrnyx sebere, tu cit v ruce, tu stabilitu, tu celé odpoledne, výlety a plánované akce, nicméně sebou přinesla i nečekaný klid do mého zběsilejšího života, a tak nějak jsme se s ní všichni naučili žít. Je to tedy velká škola nejen pro mě, pro celou rodinu, ale i mé přátelé. RSka není středobodem mého života, většinu roku bydlí někde v koutě, ale pokud jí pozvu únavou, přetažením, virózou, ráda se nám začne předvádět v celé své rozežranosti. A takové dny zase teď přišly a nenechala se vyhnat.

A tak v týdnu opět byla celá moje zlatá rodina hore a jelo se do MS centra do Teplic, kde je neuvěřitelně lidská paní primářka Vachová, usměvavá dáma, co má přehled, vlídný přístup a zvonivý smích, že si říkám, že mě mrzí, že jsem se s ní seznámila jako s lékařkou a ne někde soukromě. Celý její tým jsou tak okouzlující a veselý babinec, že je člověk až vidí rád i v těch dnech horších. Vybavená chemií, posilněná infuzemi se vracím do "domácího vězení", chtělo by se říct. Ale ono to tak vůbec není. Promnu si unavené oči a vidím manžela, jak mi trpělivě pomáhá ze schodů a předává mamce, která mě veze k doktorovi, ta pak bratrovi, který se mnou vyřídí pochůzky, otec zatím vezme děti na procházku, děti mi večer masírují ztuhlá lýtka. Přátelé, co vědí, píšou podpůrné vzkazy, vlastně ten pocit, že v každé situaci je komu zavolat o slova povzbuzení nebo o pomoc, je až opojný. Noční splín se mnou kamarádka zahání matematickými rébusy a řada dalších milých střípků. Takhle se na svět dívat mě ale naučila až RS, byť jsem tedy rodinu a přátelství nikdy nebrala jako samozřejmost, s nemocí je pokora o dost silnější. RSka není moje značka, pořád si zakládám, že spousta jiných věcí ke mně patří víc. A to je třeba vaření, jak známo. Nedávno jsme byli na úžasné návštěvě u velmi blízkých přátel na Ostravsku a u vína jsme si tak plkali, jak vlastně voní domov. Shodli jsem se, že nám domov evokuje vůně smažené cibule, pečeného chleba a polévky.

A to je přesně ono, polévka, to je moje vlajka, když jezdíme někam s přáteli, kde se vaří, je to moje doména. vaření polévek je tak trochu mojí řečí lásky. A zcela neskromně můžu říct, že polévky od Kamily, jak se mezi modrými říká, ochutnaly stovky lidí ;-). A proto jsem vařila dneska jednu velmi jednoduchou, vzhledem ke zdravotním indispozicím, exotickou, vzhledem k tomu, jak vzácní mi jsou moji blízcí, voňavou polévku, co zahřeje tělo a pohladí smutnou duši. Začíná mi být zase fajn, moc všem zúčastněným děkuji za poslední dny. Polévka má teplou barvu, která přesně vystihuje svoji podstatu. Snad bude chutnat. 

Oranžová polévka  s batátovým čipsem ( batáty, cizrna, červená čočka, tofu)
oříšek přepuštěného másla
1 batát
cibule
2 stroužky česneku
palec zázvoru
hrnek namočené cizrny
hrnek červené čočky
kari pasta
vývar (cca 3 hrnky)
korandr
tofu
citronový olej


Na přepuštěném másle osmahnu cibulku a batáty nakrájené na menší kostičky, až zesklovatí, přidám česnek, lžíci kari pasty a palec oloupaného zázvoru, chvíli restuji společně, až česnek změkne a pasta se rozvoní po bytě, přileji zeleninový vývar. Po pěti minutách přidám namočenou cizrnu (příp. půlku konzervy), po pěti pak červenou čočku, povařím cca deset minut, vyhodím zázvor. Tyčovým mixerem rozmixuji, preferuji ne úplně krémovitou konzistenci, přece jen mám ráda ten rustikální ráz. Odstavím z plamene a vmíchám oříšek másla. Podávám s koriandrem (dnes alternativně s rukolou), tofu a batátovým čipsem (plátek batátu rychle orestovaný na másle). Zakápnu citronovým olejem a lehce popepřím.

Dobrou chuť.




A malá agitka závěrem, příští týden probíhá MARS, Maratón cvičení s roztroušenou sklerózou který pořádá Nadační fond Impuls, je to celorepubliková akce, zaštítěna řadou známých osobností. Nechcete se připojit? Já budu trávit víkend s přáteli v Polabí, takže nemůžu podpořit domácí teplickou akci, ale pojedu cvičit do Poděbrad. Zde je seznam míst, kde se bude cvičit. Nechte se přesvědčit,  že spousta nás, co žijeme s touhle potvorou jsme lidé, co jim prostě chutná žít. Díky akci Hledá se 16 tis., kterou též pořádal Impuls jsem se potkala se zajímavými lidmi, např. duchovním otcem maratónu, Romanem Kvapilem, Alešem Zajíčkem, kteří svým entuziasmem zvedají lidi k aktivitám. Díky výšlapu po Teplicích jsme vychodili na fyzioterapii řadu pomůcek. A vůbec, tyhle akce jsou moc fajn, člověk se protáhne, zamyslí, setká s novými lidmi, stráví čas s přáteli a rodinou? To je vlastně taky takovou polívkou pro život. Pokud by někdo měla zájem o nějaké info třeba o cvičení, ozvěte se mi. Hezkou sobotu všem.

Foto: sklerotický strýček Zajíček, mrkněte na jeho cestovatelský blog:http://www.zajicinacestach.cz/



sobota 16. ledna 2016

Kamutto: My pšenici nebojkotujeme



Kamut je starý druh pšenice, oproti které má řadu výhod: jednou tak veliké zrno než pšenice, vyšší obsah bílkovin, hořčíku, selenu i nenasycených mastných kyselin. Pěstování kamutu se obejde bez pesticidů a hnojiv. Ovšem obsahuje lepek.  Lepek jako zabiják je fenomenální téma posledních let. Úplně chápu, že je skupina lidí, která opravdu trpí celiakií nebo nesnášenlivostí lepku, to vůbec nechci zpochybňovat. Na druhou stranu je čím dál větší skupina lidí, která lepek vynechává úplně dobrovolně, často zbytečně. Tito lidé se často vlivem publikací typu Pšeničný mozek apod. velmi radikalizují, a to mi nepříjemné je. Já totiž lepek jako démona dnešní doby nevnímám. Nechci se vzdát vůně pečeného chleba ani kvalitních těstovin, ba dokonce ani pečiva ne. Kamut mám za zdravou cereálii a takové kamutto (chcete-li "pšeničné rizoto") se u nás doma těší veliké oblibě.

Arašídové  kamutto neboli kamut se zeleninou a hovězím masem
1 hrst kamutu (namočená přes noc)
čtvrt menší hlávky bílého zelí
2 mrkve
1 cibule
2 stroužky česneku
shoyu omáčka
sezamový olej
arašídové máslo
30 dkg hovězího zadního
15 dkg arašídů

Kamut si namočím den předem do studené vody. Než se pustím do vaření kamutu, naložím hovězí maso, nakrájím ho na tenké malé kousky, smíchám s nesolenými arašídy, přidám lžíci shoyu omáčky a lžíci sezamového oleje, nechám cca 1 hodinu marinovat. Pak propláchnu kamut a v čisté osolené vodě jej vařím cca 50 minut, 10 minut nechám odstát. Rozpálím wok pánev, poliji lžičkou sezamového oleje a vhodím na nudličky nakrájené zelí, po třech minutách i mrkev a cibuli, po dalších třech minutách česnek na tenké plátky. Trpělivě míchám. Když změkne česnek, přidám lžíci shoyu omáčky a dvě lžíce arašídového másla, promíchám, vmíchám uvařený kamut, odstavím z ohně. Nechám vůně spojit pod poklicí. Na jiné rozpálené pánvi orestuji maso s arašídy, potrvá to max 4 minuty. Servíruji s chilli nitkami, balzamikovou redukcí a čerstvým koriandrem.

Dobrou chuť.



pátek 25. října 2013

Šakšuka- víkendová vejce


Víkendové snídaně. Pozdní, dlouhé a syté. V mé rodině je zvykem jeden víkendový den snídat vejce. Na tisíc a jeden způsob. Nemůžu nezmínit, že vajíčka "do kalíšku" jsou jediným jídlem, co umí uvařit můj otec. Odmalička ho vidím, jak stojí u hrnce s hodinkami v ruce, nikdo ho neruší a on trpělivě sleduje čas. Pravda, nikdy se mu nestane, že by je převařil. Je to jediné jídlo, co umí uvařit, on by dodal, že ho ale umí pořádně. Já jakožto noční tvor, sova obvykle ráno nemívám příliš energie, stát u plotny s hodinkami by mě mohlo uspat, tak volím něco živějšího a sahám po chilli. Recept je inspirovaný klasickou izraelskou šakšukou a tradičně kuchařkou Veg Every Day.

Šakšuka
lžička olivového oleje
2 kapie- červená a žlutá
půl plechovky rajčat
cibule
1 lžička uzené papriky
1 lžička římského kmínu
3 vejce
koriandr
chilli omáčka

Na olivovém oleji osmahnu papriky na proužky, přidám římský kmín, nasekaný česnek a cibuli. Po cca 5 minutách přidám uzenou papriku a půl plechovky rajčat, nechám zredukovat. Na směs vyklepnu vejce, přiklopím pokličkou (vhodnější by bylo zapéct v troubě. Ehm, ale je ráno, že?) a nechám cca 5 minut zatáhnout volská oka. Podávám posypané koriandrem, dodám sůl, pepř a chilli omáčku dle libosti.

pondělí 30. září 2013

Salát s pikantní pečenou brokolicí



Tento recept je z kategorie "co dům dal", možná nejpoužívanější části kuchařek. Někde se těmto jídlům říká nedělní večeře. Zbylo grilované kuře od oběda? V bedýnce byla brokolice, kterou rodina bojkotuje? Inu udělám si jídlo dle mého gusta. Nezabere mnoho času, navíc krásně provoní byt. A využije troubu, která  se zrovna rozpaluje na pečení chleba. Zkrátka samá pozitiva;-)

Salát s brokolicí
zbytek grilovaného kuřete
1 menší brokolice
pórek nebo jarní cibulka
bílý jogurt
koření: např. kurkuma, kari, koriandr, garam masala, kajénský pepř
sezamový olej
černý sezam

Růžičky brokolice dám do větší misky, posypu kořením, po lžičce od každého orientálního, co mi přijde pod ruku, např. koriandr, garam masala, kari, kurkuma- dávám tak čtyři lžičky celkem. Zatřepu miskou, brokolice se obalí kořením, zaliju tak lžící oleje, použila jsem sezamový, byl zrovna při ruce, ještě jednou brokolici protřepu a nasypu na plech, vyložený pečícím papírem. Peču cca na 200°C 15 minut, dokud lehce zezlátne. Mezitím si oberu kuře, nakrájím jarní cibulku, případně pórek, nandám na misku, přidám růžičky brokolice, dvě lžíce bílého jogurtu a posypu sezamem. Dobrou chuť.

sobota 15. září 2012

Dal květáku i druhou šanci

Pikantní květák


Rychlé večeře, to je moje. A když nejsou děti doma, sahám po chilli a exotickém koření. V bedýnce jsem měla krásný květák. Můj muž s nedůvěrou očekával nejhorší- květákový mozeček. Tak jak ten chlap sní takřka cokoliv, tak květák a brokolice v jeho očích vždycky zaručeně vyvolají úlek. S naším rodinným přítelem, mým spolužákem ze studií mají v oblibě titulovat pokrmy, přou se o krále zvířat, jeden tvrdí, že je to kuře, druhý, že prase. Na názvu "Green poison" pro brokolici se však shodli. Rádi vzpomínáme, jak naše kamarádka měla v plánu nás pohostit jejich rodinným oblíbeným receptem na brokolicovou polévku, vzhledem k tomu, že jsme se zasekli na prohlídce zámku na ní nedošlo, ona se omlouvala, byla lítostivá a ten stav plynule přešel v salvy smíchu a ve velké překvapení, že existuje něco, co by můj drahý fakt nepozřel, že na to nevypadá. Pravda, za naše letité soužití už muž vzal na milost například květákovou polévku podle Florentýny. A také pikantní květák s bramborami, lehce inspirovaný indickým Phool Gobi, u nás často chybně nazývaným Aloo Gobi (aloo je zelí nikoliv květák). Nemůžu se tedy nepodělit.


Směs dochucovadel
Ingredience:
hlava květáku
2 veliké brambory
1 cibule
4 stroužky česneku
plechovka drcených rajčat
chilli paprika
exotické koření dle vůle, vždy však: koriandr celý, kurkuma, římský kmín, pak dle chuti: hořčice, cayenský pepř, chilli, apod.
sůl dle chuti

Květák

Vyberu si oblíbené koření s exotickým šmakem, např. koriandr celý, kurkumu, chilli, hořčici, cayenský pepř, kurkumu, sušený zázvor, římský kmín. Ve vysoké pánvi rozehřeju lžíci másla, přisypu koření, krásně se rozvoní. V momentě, kdy začnou praskat semínka koriandru a hořčice, přidám na kostičky nakrájené brambory, cibuli a malé růžičky květáku, krásně natáhnou chuť koření, trošku osolím, přidám česnek na plátky a přileju plechovku mých oblíbených drcených rajčat a nakrájenou chilli papriku.  Promíchám, přiklopím a dusím cca 20 minut, když je třeba podlévám horkou vodou. Až brambory změknou, je hotovo. Podávám v misce, posypané čerstvým koriandrem, mluvou mého muže a spolužáka: králem balkonu. Dobrou chuť!

pondělí 27. srpna 2012

Sladké prázdninové vzpomínání nad hruškovým koláčem


Jsem ráda, že žiju ve střední Evropě, v místě, kde se střídá čtvero ročních dob, a každé má svoje kouzlo. Vařím ze sezónního, je to pro mě velikou inspirací a výzvou, čtyřikrát do roka změna jídelníčku. Baví mě ta pestrost. Co je však mým srdečním obdobím je babí léto, kratší dny, teplo, zlatavé světlo, nádherné podvečery. A proto mě baví hrušky. Tyhle do červena vybarvené jsou příslibem nadcházejích dní, ještě teplých, ale už k vydržení. Navíc jsem se konečně dokopala ke kávovému předplatnému z Doubleshotu. První balíček kávy vyzýval až k rituálnímu mletí kávy, byt se provoněl kávou a přišla ta zrádná chuť na sladké. V sobotní bedýnce čekalo pět hrušek, jejich dny byly sečteny. Ano, ano, k tak dobré kávě to chce pořádný koláč. A tak jsem se pustila do koláče s hruškami v karamelu. Skvělá káva a tento koláč jsou báječnými společníky na prohlížení fotek z léta, prázdniny končí a já s úsměvem rekapituluju. Je to poslední neškolní léto, konec úplně svobodného období bez povinností dětí. Za týden bude prvorozené dítko prvňáček, skoro bych i slzu zamáčkla, ale není důvod, máme za sebou skvělé prázdniny. 

Měla jsem mimořádně hodně volna, tak jsem si je až dětsky užila i já. Odhlásila jsem děti ze školky, celé dva měsíce jsme strávili s přáteli a rodinou, děti mají kupu zážitků, žádná exotika, žádné extra výlety za poznáním, jen to letní, skromné, až opojné. Stanovali jsme, vařili na ohni, piknikovali u jezera, v noci pozorovali Velký vůz a další souhvězdí, krmili se lesníma jahodama, byli v kině, zažili atmosféru rockového festivalu i vůni peříček pártýdenních kuřat, řádili na stohu, byli v muzeích, na zámku, lezli po kopcích, hráli si s indiánem i kovbojem, plavali a blbli v bazénu, jako rodiče jsme se pro ně vyřádili v pohádkovém lese, věnovali se rodině tak jako žádné léto předtím, pořád obklopeni partou skvělých lidí. Je to pro mě sladký pocit mít kolem tolik báječných lidí, že mu ta sladkost karamelu jen stěží může konkurovat. Díky všem, co se našim prázdninovým světem procházeli s námi. Bylo to báječné!


Ingredience:


čtvrt kila mouky- buď polohrubé, nebo mix- já dodělávala zbytky z chaty, takže půl na půl kukuřičnou s     hladkou
špetka soli
lžička cukru
čtvrtka másla
pár lžic vody
Hrušky, muscovado cukr, čtvrtka másla
Koláč před upečením

Mouku smíchám v robotu se sypkými ingediencemi, přidám povolené máslo, až se udělá žmolenka, začnu po lžících přidávat studenou vodu, hned jak se z těsta vytvoří  koule, skončím a těsto vmačkám do vymazané pečící formy a dám na cca dvě hodiny chladit. Je to těsto křehké, málo sladké, žlutá barva kukuřičné mouky sluší ovoci. Roztopím troubu na 160°C, korpus, který nejdřív propíchám vidličkou, peču cca 20 minut, až těsto jakoby zajde, zesvětlá. Mezitím si připravím náplň. Do vysokého hrnce dám rozehřát máslo, na něj nahážu nakrájené hrušky, neloupu je, jen zbavím jadřince, po pěti minutách přidám tři lžíce cukru, já ráda používám muscovado pro jeho karamelově navinulou chuť. Stálé míchám, než se cukr rozpustí a začne karamelizovat, uběhne cca deset minut. Na předpečený korpus naliju náplň a peču dalších cca 10 minut, dokud okraje koláče nezezlátnou. Dobrou chuť!
Hruškový koláč

pátek 3. srpna 2012

Eta II.: Panenka na zelenině, Limetkové kuře a Roštěnec na jednohubkách


Grilovaná panenka na lůžku z grilované zeleniny

Jen tak pro radost a ze zvědavosti jsem se na Facebooku přihlásila, že bych ráda testla Eťáckou titanovou grilovací pánev. A dobře jsem udělala. Pánev skvěle vede teplo, výborně se udržuje. Jak se dalo čekat, odkoupila jsem ji. Baví mě ta rychlost přípravy a jednoduchost. Za pár minut je na stole báječná večeře. A zde je pár snímků testovacích jídel.

Panenka naložená na cca hodinu do česneku, bylinek, jemně zakáplá olivovým olejem
Prvním byla grilovaná panenka se zeleninou. Panenku jsem na chvíli nechala marinovat, ogrilovala a na nahřátém talíři nechala odpočinout pod alobalem. Mezitím ogrilovala zeleninu, co mi přišla pod ruku. Za dvacet pět minut se večeřelo. A to mě baví. Současně jsem využila pánev a udělala oblíbené jídlo našich ratolestí. Limetkové kuře.
Grilovaná zelenina

Marinovaná panenka a kuřecí s limetkami a tymiánem
Kousky kuřecího masa jsem zakapala šťávou z limetky, olivovým olejem a zasypala čerstvým tymiánem. Po cca hodině jsem maso grilovala společně s panenkou.



Limetkové kuře s tymiánem





Domácí chléb jsem jemně potřela lučinou, obložila zeleninou a kousky masa. Děti měly boule až za ušima.

Domácí chléb obložený zeleninou a kuřetem


 Ke sledování sporotvních přenosů se osvědčily chuťovky z roštěnce. Namražený roštěnec jsem nakrájela na velmi tenké plátky a nechala marinovat v nálevu ze shoyu omáčky a arašídového oleje, dokud nezčerná. Vezme to tak 30 minut času. Pak jen plátky ogrilovat.
Marinovaný roštěnec
Bagety potřít dijonskou hořčicí, naaranžovat plátky roštěné a zastrouhat čerstvým křenem. A hlavně, dát včas chladit pivo :-). Dobrou chuť!




Pikantní jednohubky



éta ETA

pondělí 11. června 2012

Zapečená mozzarella s prosciuttem a bruschetta s rukolovým pestem

Bůvolí mozzarella, bagety s chlapskou dávkou pesta

Krémový kulatý sýr patřil k mnoha věcem, které nám minulý režim nedopřál poznat. Pompézní nástup rajčat s mozzarellou do jídelních lístků byl příslibem renesance předkrmů na našich stolech. Jenže, ouha, svérázné podání obchodníků a restauratérů hrajících o cenu nám často nabízelo á la mozzarelly, kdy cena hrála prim a "mocka" připomínala spíš roztavený nízkotučný eidam. Kdo z nás se nesetkal s Caprese z eidamu? Dost nechutnou variaci jsme zažila v jedné teplické restauraci, kde tento snadný pokrm kuchař zakápl sójovkou, dyzgástynk!, řekl by můj šestiletý syn. Nepovedené mozzarelly pořád z pultů bohužel nevymizely, stále patří k nejprodávanějším, jen konečně máme volbu. Když stojím před regálem v obchodě, jezdím očima po naducaných plastových sáčcích, kdy se cena liší v řádech desítek procent, těžko se mi vybírá a ejhle! Mozzarella di Buffala dorazila i do běžných hypermarketů. Sláva! Radujme se. V hlavě mi okamžitě jede dokument, co jsem nedávno viděla na netu, podbarvený působivou hudbou, o jedné farmě v jižní Itálii, kde se bůvolice mají jako ve wellness lázních, mají dokoce i kryté pastviny, automatické sprchy a speciální hogofogo drbátka. Sjíždějí se sem farmáři z celého světa pro rady. Sýr od opravdu šťastné bůvolice, kdo by odolal?!

Mozzarella di Buffala

Bůvolí mozzarella je doménou jižní Itálie, není to však žádná novinka, začala se vyrábět před takřka 150ti léty. Tento bochánek s velmi jemnou kůžičkou, vláknitou strukturou, mléčnou vůní a porcelánovou barvou, lebedící si ve slaném nálevu si získal řadu stoupenců celosvětově. Bůvolí mléko je těžko stravitelné, používá se takřka výhradně pro výrobu mozzarelly. Stojí za to vidět, jak se v tradičních provozech sýr namotává, je to práce srovnatelná s pekařinou, hotový koncert! Na youtube.com je celá řada videí. Mozzarella má u nás doma tři jistá místa, tradiční Caprese, zapečená s proscuittem a na domácí pizze. Zapečenou mozzarellu s prosciuttem  řadím mezi velmi efektivní rychlovky, jemnost mozzarelly skvěle doplní bruschetty s pikantním rukolovým pestem, jak jinak, když v truhlíku na balkoně rukola roste před očima.


Ingredience
4 bůvolí mozzarelly
8 plátků prosciutta
4 lístky bazalky, případně šalvěje
pár kapek olivového oleje

Mozzarelly před upečením

Předehřeju  troubu na 180°C, v mezičase zabalím mozzarellu do plátků prosciutta, vložím do balíčku list bazalky nebo šalvěje, zakápnu lehce olivovým olejem. Strčím do trouby, po pěti minutách přidám bagetu nakrájenou na plátky. Peču dalších cca 5 minut. Křupavé plátky bagety potřu rukolovým pestem.
Piniová jadýrka, česnek, rukola


Rukolové pesto 

Ingredience
svazek rukoly
malý stroužek česneku
lžíce olivového oleje
lžíce vinného octa
lžíce strouhaného parmazánu
lžíce piniových oříšků

Opranou a v odstředivce osušenou rukolu v hmoždíři utřu se všemi tuhými ingrediencemi, není třeba dosolovat, dokonce ani česnek není nutný, rukola je sama o sobě pikantní dost. Nám však česnek v rukolovém pestě vyhovuje, je to taková varianta, co si nemá potřebu hrát na menší sestřičku Janovského pesta, je to spíš takový statný drsný bratranec. Pokud pesto zbyde, v lednici ve skleničce jistě pár dní vydrží a těstovinám bude slušet. Dobrou chuť!