pondělí 29. února 2016

Zkuste bodláky

Tento sympatický bodlák jsem u nás na trhu bohužel ještě neobjevila, nicméně naše vrchní dodavatelka jižanského optimismu a tamních potravin nám ho vozí pravidelně. Děti zajásají, ti obrněnci jsou jim sympatičtí, bohužel ne tolik, aby je pak jedly. Tak to ale bývá. Artyčok je přesně ta potravina, kde vám bude líto, kolik odpadu z ní okrájíte, ale stojí to za to, věřte mi. Ne nadarmo je to v Kalifornii zelenina číslo jedna, jejich až aristokratická noblesa a jemná chuť si to rozhodně zaslouží.


Artyčoky z trouby
2 bodláky artyčoků
rajčata
mozzarella
bazalka
olivový olej
sůl
citron, stroužek česneku, tymián
jarní cibulka


Artyčoky oloupu, očistíme je od tvrdých listů, okrájím srdíčko, řezy potřu citrónem, aby nezčernaly a dám na cca 5 minut vařit do osolené vody se dvěma plátky citrónu, nakrájeným stroužkem a kapkou oleje. Zcedím, zchladím je a nakrájím na plátky. NA zapékací misku pak naskládám plátky artyčoků, rajčat, mozzarelly a lístků bazalky, vydatně zasypu jarní cibulkou, posolím, popepřím a zastříknu olivovým olejem. V troubě na 180°C peču cca 10 minut, než se rozteče mozzarella. Celé to nezabere ani 20 minut, takže príma rychlovka.

Dobrou chuť.



neděle 28. února 2016

Co vy a fenykl?

Často se stává, že vlivem nějakého neoblíbeného jídla, uvrhneme nějakou potravinu v nemilost. Takřka každý si něco takového nese už z dětství, já třeba nemůžu vystát fenyklová semínka v zavařené červené řepě. Navzdory tomu však jak řepa, tak fenykl patří mezi mé oblíbence. Stojí to za to, prolomit ten předsudek a nechat se zlákat k experimentování.



Fenykl je zelenina, která u nás má o dost horší jméno, než si zaslouží. Většina lidí má jeho chuť spojenou právě s těmi nešťastnými semínky, s dětským čajem nebo s nakládanou červenou řepou jako já. Veliká chyba! Tato jižanská bulva je skutečnou dámou, která by si i v našich končinách zasloužila pozornost, jaká je jí věnovaná ve Středomoří. Pro dnešek volím velmi jednoduchou variantu zapečení v bešamelu. Tato úprava zeleniny sluší také čínskému zelí, pórku, květáku, chřestu a dalším. Základem je  krom kvalitní zeleniny, cibulový bešamel a voňavá strouhanka, která když zbude, zmrazí se, někdy příště jako když jí najdete. A celkově v této úpravě využijete nějaké zbytky z jiného vaření a naopak, našetříte si další zbytky na další vaření. Recy-koloběh jak má být, vzhledem k tomu, že každý Čech vyhodí průměrně 170 kg potravin ročně, je každé využití zbytků víc jak vítané.

Zapečený fenykl v cibulovém bešamelu s parmazánovo-česnekovou strouhankou
2 bulvy fenyklu

na bešamel:
0,75 l mléka
1 lžíce másla
1 lžíce hladké mouky
nať z jarní cibulky
bobkový list, jalovec
lžička soli

na strouhanku:
50 g strouhanky
20 g parmazánu
2 stroužky česneku
lžíce olivového oleje

Z fenyklu odkrojím vršek (ten však nevyhodím, ale dám na tácek s vodou, díky čemuž mi ještě pár dní bude dodávat voňavou nať na dochucování), oloupnu svrchní kabátek (také nevyhodím, ale přidám do nějakého vývaru). Fenykl nakrájím na kostičky a vhodím do vroucí osolené vody. Povařím cca 5 minut, díky tomu se zbavím té neoblíbené lékořicové chuti. Zcedím a nechám okapat. Do kastrolu naliji mléko, přidám nať z jarní cibulky (taky zbytek z jiného vaření), lžičku soli, bobkový list a několik kuliček jalovce, případně jiného divokého koření, přivedu k varu a na pár minut odstavím, aby se vůně a chutě spojily. Na pánvi osmahnu mouku s máslem, až zezlátne, přileji mléko a míchám, dokud nezískám požadovanou hustotu bešamelu. V misce smíchám strouhanku s prolisovaným česnek, strouhaným parmezánem a olejem. Zapékačku vymažu, vysypu trochou voňavé strouhanky, přidám fenykl, bešamel, na vršek pak strouhanku, peču na 180° cca 25 minut, dokud strouhanka nezezlátne. Koukám, že je popis dost rozvleklý, ale nebojte se toho, je to rychlovka, navíc vám byt provoní neuvěřitelná vůně.

Dobrou chuť.

sobota 27. února 2016

Dnes o oranžové polévce, náročných dnech i RS

Když se nahoře rozdával optimismus, šla jsem jistě dvakrát. Ale i mě přepadnou dny, kdy to dobré prostě není. A to hlavně od doby, kdy se k nám před čtyřmi roky přistěhovala nová spolubydlící, autoimunitní neléčitelná nemoc, roztroušená skleróza. Nijak zvlášť jsem tedy nad ní nejásala, obzvlášť, když si začala vybírat, co mi jen tak mýrnyxtýrnyx sebere, tu cit v ruce, tu stabilitu, tu celé odpoledne, výlety a plánované akce, nicméně sebou přinesla i nečekaný klid do mého zběsilejšího života, a tak nějak jsme se s ní všichni naučili žít. Je to tedy velká škola nejen pro mě, pro celou rodinu, ale i mé přátelé. RSka není středobodem mého života, většinu roku bydlí někde v koutě, ale pokud jí pozvu únavou, přetažením, virózou, ráda se nám začne předvádět v celé své rozežranosti. A takové dny zase teď přišly a nenechala se vyhnat.

A tak v týdnu opět byla celá moje zlatá rodina hore a jelo se do MS centra do Teplic, kde je neuvěřitelně lidská paní primářka Vachová, usměvavá dáma, co má přehled, vlídný přístup a zvonivý smích, že si říkám, že mě mrzí, že jsem se s ní seznámila jako s lékařkou a ne někde soukromě. Celý její tým jsou tak okouzlující a veselý babinec, že je člověk až vidí rád i v těch dnech horších. Vybavená chemií, posilněná infuzemi se vracím do "domácího vězení", chtělo by se říct. Ale ono to tak vůbec není. Promnu si unavené oči a vidím manžela, jak mi trpělivě pomáhá ze schodů a předává mamce, která mě veze k doktorovi, ta pak bratrovi, který se mnou vyřídí pochůzky, otec zatím vezme děti na procházku, děti mi večer masírují ztuhlá lýtka. Přátelé, co vědí, píšou podpůrné vzkazy, vlastně ten pocit, že v každé situaci je komu zavolat o slova povzbuzení nebo o pomoc, je až opojný. Noční splín se mnou kamarádka zahání matematickými rébusy a řada dalších milých střípků. Takhle se na svět dívat mě ale naučila až RS, byť jsem tedy rodinu a přátelství nikdy nebrala jako samozřejmost, s nemocí je pokora o dost silnější. RSka není moje značka, pořád si zakládám, že spousta jiných věcí ke mně patří víc. A to je třeba vaření, jak známo. Nedávno jsme byli na úžasné návštěvě u velmi blízkých přátel na Ostravsku a u vína jsme si tak plkali, jak vlastně voní domov. Shodli jsem se, že nám domov evokuje vůně smažené cibule, pečeného chleba a polévky.

A to je přesně ono, polévka, to je moje vlajka, když jezdíme někam s přáteli, kde se vaří, je to moje doména. vaření polévek je tak trochu mojí řečí lásky. A zcela neskromně můžu říct, že polévky od Kamily, jak se mezi modrými říká, ochutnaly stovky lidí ;-). A proto jsem vařila dneska jednu velmi jednoduchou, vzhledem ke zdravotním indispozicím, exotickou, vzhledem k tomu, jak vzácní mi jsou moji blízcí, voňavou polévku, co zahřeje tělo a pohladí smutnou duši. Začíná mi být zase fajn, moc všem zúčastněným děkuji za poslední dny. Polévka má teplou barvu, která přesně vystihuje svoji podstatu. Snad bude chutnat. 

Oranžová polévka  s batátovým čipsem ( batáty, cizrna, červená čočka, tofu)
oříšek přepuštěného másla
1 batát
cibule
2 stroužky česneku
palec zázvoru
hrnek namočené cizrny
hrnek červené čočky
kari pasta
vývar (cca 3 hrnky)
korandr
tofu
citronový olej


Na přepuštěném másle osmahnu cibulku a batáty nakrájené na menší kostičky, až zesklovatí, přidám česnek, lžíci kari pasty a palec oloupaného zázvoru, chvíli restuji společně, až česnek změkne a pasta se rozvoní po bytě, přileji zeleninový vývar. Po pěti minutách přidám namočenou cizrnu (příp. půlku konzervy), po pěti pak červenou čočku, povařím cca deset minut, vyhodím zázvor. Tyčovým mixerem rozmixuji, preferuji ne úplně krémovitou konzistenci, přece jen mám ráda ten rustikální ráz. Odstavím z plamene a vmíchám oříšek másla. Podávám s koriandrem (dnes alternativně s rukolou), tofu a batátovým čipsem (plátek batátu rychle orestovaný na másle). Zakápnu citronovým olejem a lehce popepřím.

Dobrou chuť.




A malá agitka závěrem, příští týden probíhá MARS, Maratón cvičení s roztroušenou sklerózou který pořádá Nadační fond Impuls, je to celorepubliková akce, zaštítěna řadou známých osobností. Nechcete se připojit? Já budu trávit víkend s přáteli v Polabí, takže nemůžu podpořit domácí teplickou akci, ale pojedu cvičit do Poděbrad. Zde je seznam míst, kde se bude cvičit. Nechte se přesvědčit,  že spousta nás, co žijeme s touhle potvorou jsme lidé, co jim prostě chutná žít. Díky akci Hledá se 16 tis., kterou též pořádal Impuls jsem se potkala se zajímavými lidmi, např. duchovním otcem maratónu, Romanem Kvapilem, Alešem Zajíčkem, kteří svým entuziasmem zvedají lidi k aktivitám. Díky výšlapu po Teplicích jsme vychodili na fyzioterapii řadu pomůcek. A vůbec, tyhle akce jsou moc fajn, člověk se protáhne, zamyslí, setká s novými lidmi, stráví čas s přáteli a rodinou? To je vlastně taky takovou polívkou pro život. Pokud by někdo měla zájem o nějaké info třeba o cvičení, ozvěte se mi. Hezkou sobotu všem.

Foto: sklerotický strýček Zajíček, mrkněte na jeho cestovatelský blog:http://www.zajicinacestach.cz/



sobota 16. ledna 2016

Kamutto: My pšenici nebojkotujeme



Kamut je starý druh pšenice, oproti které má řadu výhod: jednou tak veliké zrno než pšenice, vyšší obsah bílkovin, hořčíku, selenu i nenasycených mastných kyselin. Pěstování kamutu se obejde bez pesticidů a hnojiv. Ovšem obsahuje lepek.  Lepek jako zabiják je fenomenální téma posledních let. Úplně chápu, že je skupina lidí, která opravdu trpí celiakií nebo nesnášenlivostí lepku, to vůbec nechci zpochybňovat. Na druhou stranu je čím dál větší skupina lidí, která lepek vynechává úplně dobrovolně, často zbytečně. Tito lidé se často vlivem publikací typu Pšeničný mozek apod. velmi radikalizují, a to mi nepříjemné je. Já totiž lepek jako démona dnešní doby nevnímám. Nechci se vzdát vůně pečeného chleba ani kvalitních těstovin, ba dokonce ani pečiva ne. Kamut mám za zdravou cereálii a takové kamutto (chcete-li "pšeničné rizoto") se u nás doma těší veliké oblibě.

Arašídové  kamutto neboli kamut se zeleninou a hovězím masem
1 hrst kamutu (namočená přes noc)
čtvrt menší hlávky bílého zelí
2 mrkve
1 cibule
2 stroužky česneku
shoyu omáčka
sezamový olej
arašídové máslo
30 dkg hovězího zadního
15 dkg arašídů

Kamut si namočím den předem do studené vody. Než se pustím do vaření kamutu, naložím hovězí maso, nakrájím ho na tenké malé kousky, smíchám s nesolenými arašídy, přidám lžíci shoyu omáčky a lžíci sezamového oleje, nechám cca 1 hodinu marinovat. Pak propláchnu kamut a v čisté osolené vodě jej vařím cca 50 minut, 10 minut nechám odstát. Rozpálím wok pánev, poliji lžičkou sezamového oleje a vhodím na nudličky nakrájené zelí, po třech minutách i mrkev a cibuli, po dalších třech minutách česnek na tenké plátky. Trpělivě míchám. Když změkne česnek, přidám lžíci shoyu omáčky a dvě lžíce arašídového másla, promíchám, vmíchám uvařený kamut, odstavím z ohně. Nechám vůně spojit pod poklicí. Na jiné rozpálené pánvi orestuji maso s arašídy, potrvá to max 4 minuty. Servíruji s chilli nitkami, balzamikovou redukcí a čerstvým koriandrem.

Dobrou chuť.



pátek 25. října 2013

Šakšuka- víkendová vejce


Víkendové snídaně. Pozdní, dlouhé a syté. V mé rodině je zvykem jeden víkendový den snídat vejce. Na tisíc a jeden způsob. Nemůžu nezmínit, že vajíčka "do kalíšku" jsou jediným jídlem, co umí uvařit můj otec. Odmalička ho vidím, jak stojí u hrnce s hodinkami v ruce, nikdo ho neruší a on trpělivě sleduje čas. Pravda, nikdy se mu nestane, že by je převařil. Je to jediné jídlo, co umí uvařit, on by dodal, že ho ale umí pořádně. Já jakožto noční tvor, sova obvykle ráno nemívám příliš energie, stát u plotny s hodinkami by mě mohlo uspat, tak volím něco živějšího a sahám po chilli. Recept je inspirovaný klasickou izraelskou šakšukou a tradičně kuchařkou Veg Every Day.

Šakšuka
lžička olivového oleje
2 kapie- červená a žlutá
půl plechovky rajčat
cibule
1 lžička uzené papriky
1 lžička římského kmínu
3 vejce
koriandr
chilli omáčka

Na olivovém oleji osmahnu papriky na proužky, přidám římský kmín, nasekaný česnek a cibuli. Po cca 5 minutách přidám uzenou papriku a půl plechovky rajčat, nechám zredukovat. Na směs vyklepnu vejce, přiklopím pokličkou (vhodnější by bylo zapéct v troubě. Ehm, ale je ráno, že?) a nechám cca 5 minut zatáhnout volská oka. Podávám posypané koriandrem, dodám sůl, pepř a chilli omáčku dle libosti.

středa 16. října 2013

Houževnatá polévka- shiitake s udon nudlemi


Zázračné potraviny. To je šlágr posledních let. Zelený ječmen, chia semínka, acai berry, macai berry, goji, chlorella a kýho výra co ještě. Superpotraviny. Pro mě je však zázrakem miska horké polévky, vývar, bramboračka, luštěninová a nebo nějaká trendy asijská. Na pho-lévku nebyl čas a nákup ve vietnamském obchodě tak silně vyzýval k improvizaci. Houba shiitake nebo též houževnatec jedlý se v asijských prodejnách prodává jako sušená voňavá houba. V sezoně farmářských trhů je však celkem běžně k sehnání čerstvá. Ale i ze sušené se dá uvařit miska husté, voňavé, lehce pikantní polévky, co zahřeje tělo a pohladí po duši. Navíc za mrzký peníz. Polévku lze podávat jako hlavní jídlo, uvedené množství je na čtyři porce. Učit děti jíst hůlkami je veliká zábava. Občas však končí tak, že po zdravé večeři akutně sháníte čokoládu.

Udon nudlovka
Půl balíčku sušených šiitake (balík stál cca 40,-Kč)
Balení udon nudlí (16,-Kč)
Palec zázvoru (4,-Kč)
2 mrkve (5,-Kč)
Jarní cibulka (15,-Kč a půlka svazku zbyde)
Čerstvý koriandr (15,Kč)
Česnek, cibule (5,-Kč)
Sezamový olej
3 lžíce shoyu
lžička soli

Půl balíku sušených shiitake jsem namočila přes noc do půl litru vody. Na lžičce sezamového oleje jsem do zlatova osmahla cibuli a zázvor, přidala česnek a mrkev na plátky. Lehce orestovala a zalila namočenými houbami i s jejich nálevem,  přidala cca půl litru vařící vody, lžičku soli a 3 lžíce shoyu omáčky. Vařila cca 15 minut, než změkly houby, pak ještě na dvě minuty přidala japonské nudle udon. Servírovala v miskách s vydatným množstvím koriandru a jarní cibulky. Dobrou chuť.

úterý 8. října 2013

Játra, zázvor, chřest?




Nemám žádná traumata ze školních jídelen, podstatně víc jsem jich získala až v dospělosti po restauracích. Ze židle mě zvedají instantní polévky, obzvlášť ty krémové. Tři roky nazpátek jsme vyrazili na dovolenou do Jeseníků, nádherný kraj, neskutečná příroda, hory, spousta památek, ovšem ta kuchyně. Žádné regionální jídlo, žádná vůně, co se line širokým okolím. Ve většině restaurací se nabízel smažený sýr, instantní brokolicová polévka, dokonce svíčková v prášku. Ani na mapě na scuk.cz není mnoho špendlíků v této oblasti. Za celý týden jsme objevili dvě místa, kde nám chutnalo, a sice "tácovka" v Jeseníku s poctivým vývarem a Bouda Pepa s jadrným kuchařem, ale echt domácími jídly. O to víc si pak člověk pochutná na domácí stravě. Játra nevařím příliš často, byť jimi rozhodně nepohrdnu, dokonce ani klasickými na cibulce. Ta dnešní jsou velmi pikantní a jejich pověstná hrubost je tlumena  chřestem na másle.


Játra v pikantní omáčce s chřestem
500 g jater (já použila vepřové)
2 cm zázvoru
cibule
1 dcl rýžového vína
2 lžíce Shoyu omáčky
máslo nebo sezamový olej
chřest
rýže
koření: mletý koriandr, kurkuma, chilli, římský kmín

Celá játra namočím cca na dvě hodiny do mléka. Na suchou rozehřátou pánev jsem nasypala mé oblíbené koření: mletý koriandr, kurkumu, chilli, římský kmín. Když se koření rozvonělo, přidala jsem plátek másla a nakrájenou cibulku se zázvorem a nechala zpěnit. Játra jsem očistila a nakrájela na tenké plátky, přihodila na cibulku a orestovala cca 5 minut. Podlila rýžovým vínem a zastříkla sójovkou. Dusila cca 10 minut. Omáčka se příjemně zredukovala a nebyla potřeba ji nikterak zahušťovat. Podávala jsem s chřestem na másle a jasmínovou rýží.